Tahle otázka se objevuje na mnoha webových debatách o kočkách a lidé se na to často ptají i nás. O co jde, vám předvádí naše macatá modelka Irma na obrázku. Ta si svůj „kočičí vak“ už přece jen trošku vyplnila tukem. Štíhlým kočkám volná kůže na bříšku plandá.

Vysvětlení je pěkně popsáno v tomto článku.

Chovatele koček může občas zaskočit, že jejich jinak štíhlá a elegantní kočka má na břiše podivný tukový vak. Nejde však o známku obezity ani onemocnění, ale tělesnou výhodu, kterou kočkám nadělila příroda. K čemu skutečně tato povislá kůže na břiše slouží?

Kočičí vak vypadá podobně, jako když někdo rychle zhubne a na břiše mu zbyde spoustu volné kůže. S váhou však ve skutečnosti nemá nic společného. Tedy zpravidla – u opravdu obézních koček, které mají tukem obalené celé tělo, se jím logicky zaplní i tento prostor.

Možná jste si podobné povislé kůže všimli u velkých kočkovitých šelem. Přestože jsou kočky už nějakou dobu domestikované, tento vak zůstal i jim. 

Existují tři hlavní důvody, proč kočky povislou kůži s větším množstvím tuku mají. Tím hlavním je ochrana oblasti břicha. Kočky při vzájemném útoku používají hlavně zadní nohy a útočí s nimi právě na oblast břicha. Volná kůže tak chrání důležité orgány před zuby a drápy. 

Druhým důvodem je usnadnění pohybu. Díky přebytečné kůži se tělo při skoku nebo běhu dokáže snáz natáhnout, což kočkám umožňuje mnohem delší skoky než jiným zvířatům – doskočí výš a dál.

Třetí příčina už u domestikovaných koček dostávajících pravidelnou stravu nehraje takovou roli. U divokých kočičích šelem však slouží k zásadnímu účelu – umožňují rychlé a bezbolestné roztažení žaludku, když se zvíře nažere „k prasknutí“. Jako když si člověk po nedělním obědě musí povolit pásek u kalhot. Dobře to jde vidět například u lvů. 

Je potřeba říct, že ho nemá každá kočka. Nelze ani se stoprocentní jistotou říct, která plemena vak mají vždy. Větší pravděpodobnost jeho výskytu však existuje u plemen nejvíce podobných svým divoce žijícím příbuzným – tedy například bengálská kočka, egyptská mau či japonský bobtail.

Autor Hana Dubnová, převzato z www.moulik.cz