Ruprechtovo jméno jsme zvolili čistě náhodou. Jednou z něho bude zřejmě velký kocour, a tak se nám zdálo takové chlapské. Jinak je Ruprecht hodný a v zásadě pohodový. V kočičím kolektivu funguje bez problémů, ale možná by byl raději sám – tedy jediným kocourem v domácnosti.
Dětství prožil v zahrádkářské kolonii v Libni. Měl štěstí – v péči maminky, která má zázemí v místní „osvěžovně“. Od listopadu se zaučuje na kocoura bytového, ale určitě by zvládal obě verze – s výběhem ven i bez.
Ruprecht je zdravý a očkovaný.
Ruprecht se nám vrátil z adopce. Z nevysvětlitelného důvodu se bál domácího pána, přestože k tomu nebyl pro nás ani pro jeho paničku žádný vysvětlitelný důvod. Paničku měl rád a s ní se spřátelil poměrně snadno. V Ruprechtově „neúspěšné“ rodině bydlí nyní dvě kočky od nás a ty nemají s páníčkem sebemenší problém.
Pro Ruprechta bychom proto nejraději našli domov, kde je jenom panička, případně větší děti – zdá se že jeho vztah k ženám funguje lépe. Každopádně je vhodný spíše do klidnější domácnosti.
