Ráchel s mnohočlenným příbuzenstvem žila u opuštěného domu. Slečně krmičce se je podařilo odchytit a zajistit jim kastraci. Ale co s nimi dál? Živoření u prázdného domu nemělo moc pespektivu, tak jsme je přijali k nám s nadějí, že se časem socializují. Po pravdě, moc se jim do toho nechtělo. Minimálně měsíc jsem od nich neslyšela nic než vrčení a syčení.
Nyní je u nás Ráchel už více než rok. Tvoří nerozlučnou dvojici s kocourem Noahem, který může být její bratr nebo otec nebo třeba strýček. S Noahem po boku je Ráchel méně obezřetná, dokonce si spolu zkusili nový domov. Bohužel jim nevyšel, byli vráceni po týdnu s tím, že nejsou dost společenští.
Tak Ráchel a Noahem čekají na někoho trpělivějšího. Na někoho, kdo jim poskytne zázemí a krmení a bude čekat, až mu udělí důvěru. U Noaha to nebude dlouho trvat. Přesvědčit Ráchel bude trochu oříšek. Ale i dívání se na tyto dvě synchronně spící i bdící šelmy dokáže nastolit dobrou náladu a úsměv na tváři.
