Ahoj všem, říkají mi Peugeot, protože mě našli – no hádejte, kde. Vřískal jsem jako o život (protože o ten šlo) na parkovišti v Nymburce. Byl jsem zapasovaný v takové spirále v podvozku auta a nemohl ven. Bylo mi zima, měl jsem hlad a byl jsem nastydlý. Nevím, jak jsem se tam dostal, odkud jsem tím autem přijel, ale byla to hrůza a já se bál, že tam umřu. Volal jsem o pomoc strašně dlouho, ale nikoho to nezajímalo. Až se zastavily dvě ženské a ta jedna věděla, že jsem v nouzi. Nejdřív se snažily samy, ale nevěděly jak mě dostat ven, a tak zavolaly hasiče. Ti auto nadzvedli na takový vzduchový polštář a já byl konečně zachráněný.
Jedna z nich mě pak vzala domů. A tak teď bydlím v nymburském depozitu CATKY Praha.
Vykoupala mě, osušila, ošetřila a vzala k veterináři. Dostal jsem léky, kapičky do očí a hlavně pořádně najíst.
Už tady bydlím nějakou chvíli, vyrostl jsem a pomalu hledám nový domov. Musím si ale do něj vzít svoji kamarádku Luci. Mám ji rád a nechci být bez ní. Nahradila mi maminku i sourozence, které jsem ztratil. Hraje si se mnou a pečuje o mě a já se k ní tulím, když jsem ospalý. Jsme skvělá dvojka a určitě Vám společně dáme spoustu radosti. Nenechte nás dlouho čekat, ať si ještě užijte, jaký jsem roztomilý prcek.
Jsem zdravý, čistotný, očkovaný, prostě bytové koťátko, jak má být. A moje kámoška Luci? Ta je černá jako já, je mladá, moc hodná a samozřejmě je i očkovaná a kastrovaná.
