Noemi sedávala s několika dalšími kočkami před obchodem a prosila o něco k jídlu. Když si lidé všimli, že bude mít koťata, přivezli ji k nám.
Noemi se týden zodpovědně vykrmovala, aby měla sílu a energii pro nastávající náročné období.
Pak porodila 5 koťátek, ale něco bylo špatně. Starala se o ně velmi ledabyle. Trochu je olízla, ale když jsme k ní přišli, byla koťata mokrá a studená. Zahřívali jsme je a Noemi nás pozorovala. Pak je spíš lhostejně nechala přisát k cecíkům. Musela jsem u Noemi sedět a hlídat ji, aby od miminek neodcházela. Po pár hodinách miminka přestala vyhledávat struky. Připravila jsem umělé mléko a začala je krmit stříkačkou. Moc nám to nešlo. Masírovala jsem jim bříška a pokoušela se je vyprázdnit. Noemi mi občas pomohla.
Bylo 24 hodin od porodu a stav koťátek se spíš zhoršoval a Noemin zájem o ně taktéž. Vypravili jsme se na veterinátní kliniku. Pan doktor nejdříve prohlédl maminku. Mléka měla dost, neměla horečku, prohmatáním bříška nebyl zjištěn žádný problém. Pak vzal do ruky první koťátko a bylo to zlé. Koťátko mělo rozštěp patra. Tlamičku mělo spojenou otvorem v horním patře s čumáčkem, takže když sálo mléko, nemohlo dýchat. Pan doktor prohlédl všechna miminka a všechna měla stejnou genetickou vadu neslučitelnou se životem.
Z kliniky jsme odešli jen s Noemi. Ta doma začala koťátka hledat a mateřsky povrkávat, ale brzy to vzdala.
Zdá se, že Noemi od začátku věděla, že její děti nejsou v pořádku. Ona by byla skvělá máma, ale nějaký kočičí instinkt jí říkal, že tato koťátka nemají perspektivu. Hlas přírody bývá krutě praktický.
Noemi je milá velmi přátelská mladá kočka. Věřím, že najde skvělý domov a bude žít šťastný kočičí život.
