Natali byla vyhublá. Kostřička v černobílém kožíšku s velikým břichem plným koťat. U restaurace v Kersku žebrala o jídlo. Občas jí někdo hodil hranolku.
Pak jí přivezli k nám. Myslela jsem, že ji trochu vykrmíme, než porodí. Ale ona ve stavu, kdy jsem se bála o ní samotnou, porodila takřka hned 6 koťat. Byla vysílená, ale obětavě se starala o minimiminka. Druhý den dostala horečku, přestala jíst, ale starala se dál.
Po podání antibiotik se její stav rychle zlepšil a zdálo se, že se stane zázrak a maminka i miminka přežijí.
Nestal se zázrak. Po 10 dnech odešlo první koťátko za duhu. Jeho sourozenci ho v dalších dnech následovali. Doufala jsem, že někdo Natali zůstane. Doufala jsem marně.
Natali se se smutnou situací rychle vyrovnala. Starala se, dokud to mělo smysl.
Natali je milá mazlivá kočička. Není tedy žádné ořezávátko. V kočičím kolektivu se rychle zorientovala a získala velmi respektované postavení.
