Ahoj, jmenuji se Metuzalém, ale říkají mi Metík. Dlouho jsem žil u popelnic na předměstí Prahy. Nedařilo se mi zapadnout do pouliční party, nevycházím dobře s dospělými kocoury. Mám rád kočky. A taky koťata. Když jsem bydlel u těch popelnic tak jsem měl kočku-kamarádku, ale pak se nějak ztratila a já jsem zůstal sám.
Jednoho dne jsem naletěl na lep dobrého jídla a už jsem byl v kleci. Ocitl jsem se v bytě. Nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale pak jsem si vzpomněl. Takhle vypadá domov. Taky jsem ho kdysi měl.
Teď jsem spokojený, ošetřili mě, zbavili parazitů, vyléčili, co bylo třeba. Spravil jsem se a mám zase pěkný kožíšek. Jen zuby už jsou v čudu, ale to tady nevadí.
Moc dobře ale vycházím s koťaty a kočičími holkami. S kocoury jen s některými. Ty občas prudím.
Už to vypadalo, že jsem našel domov, ale po týdnu jsem se vrátil. Mám rád depozitní tetu, ale v novém bejváku se mi nelíbilo. Vrátil jsem se s pošramoceným sebevědomím a zažíváním.
Vzhledem k věku a tomu, že stěhování nezvládl, jsme nakonec pro Metíka našli domácí dočasnou péči. Jeho pečovatelka v sobě našla slabost pro charismatické kocouří dědky, a tak má dnes Metík opravdový vlastní domov. .
