Šlechtic našel nový domov až v dalekém Německu. Odjel do něj v neděli 9.7.2023
Ahoj, býval jsem krásný světle narezlý dlouhosrstý kocour. Asi jsem měl domov a chodil jsem ven, ale pak se něco špatného stalo. Ztratil jsem se nebo zaběhl, a tak jsem se toulal. Nevím jak dlouho, ani proč, ale dalo mi to zabrat. Můj kožíšek zplstnatěl, zadredoval se a postupně opelichával, protože kůže se mi pod ním zapařila. Měl jsem hlad a do krku mě dřel obojek proti klíšťatům, který už dávno nefungoval. Začal jsem se bát. Občas mě zmlátil cizí kocour, občas na mě lidé vzali smeták nebo asi i klacek. Lidé, co drží v ruce něco podezřelého (znamená to kromě misky s jídlem) mě lekají a já syčím a vrčím, když nemohu utéct.
Pak jsem našel jeden dům, kde bydlela kočka a kde mi dávali najíst. Fakt se mi tam líbilo a snažil jsem se jim vetřít do přízně, ale nevyšlo to.
Tak jsem se dostal do Catek. Nechali mě vykastrovat, sundali ze mě asi 30 klíšťat, vykoupali mě, ostříhali dredy a oholili srst, kde to jinak nešlo. Dostal jsem antibiotika na krvavou ránu, co mám na tváři. Krmí mě do sytosti. Mám pelíšek na spaní a pomalu se dávám do pořádku.
Má to jednu vadu. Vzali mě „nad plán“, protože dostali informaci, že jsem mladý dlouhosrstý kocour. Alespoň to tak řekli na veterině té první paní, co mi pomohla. V Catkách neměli místo, ale vypadalo to, že mám šanci najít domov rychle, a tak to riskli. Už víc než dva týdny jsem proto v karanténě – ve voliéře na dvoře. Minulý týden jsem již měl domluvené depozitum, ale naléhavě ho potřebovali Marcel a Bianka, kteří museli zpátky do útulku, protože je jejich lidé vrátili.
Voliéra není nepohodlná, mám tam domeček, místo, kde se mohu slunit i škrabadlo. Ale celé dny jsem tam sám.
Přál bych si pořádný domov. Chtěl bych v něm být sám – tj. bez jiných zvířat – a pokud byste měli balkon, budu nadšený. Chodit ven myslím už radši nechci, mému kožíšku to nesvědčí. Jsem kocour středního věku, krom toho, že teď vypadám jako oškubaná husa, mi nic není. Jsem zdravý a teď již i vykastrovaný. Budu potřebovat klidné prostředí a vaši trpělivost, protože jsem po tom toulání a útrapách rozhozený a často se lekám.
Až mi doroste kožich – budu zase krásný a hádám, že tou dobou budu už i v pohodě. Pomozte mi překonat, co jsem prožil a vysvoboďte mě z voliéry.
