Prťavý ale opravdu malinký kocourek vřískal v sychravém podvečeru na ulici v Libici nad Cidlinou. Celkem byl lidem ukradený. Nezájem. Jen jeden pán se nad ním slitoval. Ne snad, že by ho vzal ohřát, ale zavolal nám. První azyl kocourkovi poskytly sestřičky z Libické diakonie. Druhý den ho zkontroloval pan doktor. Kocourek měl silně zasvrabené uši a zanícené oko. Dostal kapičky do očí, do uší a antibiotika.
Potom jsme Albuse odvezly do pražského depozita poděbradských Catek. Po nezbytné karanténě Albus radostně vyběhl do kočičího kolektivu. Je milý, mazlivý, hravý. Vypadá to to, že si tenkrát v mrazivém podvečeru Albus vykřičel mnohem lepší život. Tam, odkud se dostal na ulici, se mu moc dobře nedařilo. Možná by bez ošetření ani nepřežil, jako spousta vesických koťat, o která se nikdo nestará. Albus se ve světě neztratí.
