Zuboženého kocoura našla paní Činěveská ležet před vraty. Na těle měl spoustu ran (zřejmě ho potrhal pes, nebo hodně velký kocour….), spalovala ho horečka. Paní ho naložila do auta a hnala se s ním na poděbradskou veterinu.
Kocour byl ošetřen, dostal léky, paní ho vozila na pravidelné kontroly. Kocour se uzdravil. Léčení stálo několik tisíc.
Brzy se ukázalo, že se mladý kocour není schopen sžít se starým domácím psem. Napětí, rvačky, řev obou šelem. Paní se snažila kocourovi najít jiný domov, ale nikdo ho nechtěl. Byla zoufalá, nechtěla svému dlouholetému psímu kamarádovi ublížit. Dokonce se veterináře zeptala, jestli by nebylo lepší kocoura uspat, když se o něj nechce nikdo starat a ona nemůže. Veterinář ji samozřejmě ujistil, že v žádném případě a tak paní Činěveská zazvonila u nás.
Bylo mi paní líto, vypadala opravdu nešťastně. Tak se Adonis nastěhoval k nám.
Až mě dožene kočičí život k opravdovému zoufalství, třeba se nade mnou taky někdo slituje.
Adonis se uzdravil, absolvoval kastraci a zařazuje se do kočičího kolektivu. Je to mladý frajer. Má spoustu energie a potřebu všem ukázat, jaký je sekáč. Předpokládám, že z toho brzy vyroste.
