Abyste se nemuseli trápit s počůraným bytem, a úvahami o špatné povaze vaší kočky, použijte tento návod. Podle něj máte dobrou šanci vyřešit potíže v rámci prvního a druhého kroku. Důležité je zachovat pořadí a řešení problému neodkládat. Z čůrání „mimo“ se může stát i zvyk a cesta k nápravě je pak o dost těžší.

Krok číslo 1 – Zkontrolujte nejobyčejnější věci

Má k dispozici dostatečně čistý záchůdek.? Úklid alespoň 2 x denně je nezbytný.

Má dost velký a vhodný záchod? Možná to vypadá jako nedůležitý detail, ale příliš malý a stísněný, příliš uzavřený kočičí záchod může kočce jeho používání znechutit. Kočky preferují záchody otevřené, lidé spíše uzavřené. Lítací dvířka ve vstupu do záchůdku také mohou kočku odradit. Některé prostě nechápou jak jimi projít, jiné se jich bojí. Navíc „lítačky“ přispívají k nelibé vůni uvnitř.

Stojí kočičí záchod na vhodném místě? Měl by být v klidném místě, kde není provoz. Třeba v rohu. Současně by měl být dobře dostupný, a pokud máte velký byt, třeba i se dvěma patry, měl by být na každém poschodí.

Máte dost kočičích toalet? Obecná poučka říká – tolik kolik je koček v domácnosti + 1 navíc. V domácnostech s početným kočičím osazenstvem se to špatně realizuje, ale nelze přepokládat, že tři kočky budou spokojené s jedním záchodem. Menší počet toalet můžete kompenzovat pilnějším čištěním.

Nemáte doma kočku šikanátorku, která se baví tím, že ostatním komplikuje přístup na toaletu nebo je tam pak drží „v pasti“?

Jaké používáte stelivo? Vůně dětského pudru nebo levandule možná připadá příjemná vám, ale kočkám určitě ne. Většina parfemovaných steliv vytváří v uzavřeném prostoru kočičí toalety nesnesitelné prostředí. Kočky mají 19x lepší čich než vy, takže věřte, že si to neužívají. Většina koček také nerada používá silikonová steliva, vypadající jako krystaly. Některé vůbec nechápou, že je to záchod, jiné se nelíbí to, že krystaly tlačí do tlapek.  Navíc má být pointa v tom, že takové wc netřeba pravidelně čistit a výsledkem je po pár dnech nechutný obsah. Kočky preferují hrudkující kamínková nebo dřevěná steliva bez vůně.

Máte doma koťě? Záchůdek nesmí být moc daleko od místa, kde se kotě zpravidla zdržuje. Hrají si a najednou není čas hledat kam jít. Výsledkem je, že najdou místo, které je vhodné dle nich, třeba nejbližší roh místnosti.

Válí s vám po zemi ručníky, oblečení z posilovny,  speciálně pánská zpocená trička? Nevím proč, ale kočky taková věci vysloveně přitahují.

Krok číslo 2 – Zkontrolujte zdraví

Čůrání mimo je jednou z možností, jak vám kočka dává najevo, že není v pohodě.  Proto je nezbytné zkontrolovat její zdraví. Nejčastějším problémem jsou nemoci močových cest – záněty. Kočku to prostě bolí, a tak doufá, že když nebude v záchůdku, nebude to bolet. Pro tyto situace je dost typické, že čůrá na různá místa v rámci bytu. Dost často kočky pro tyto případy volí měkká místa, gauče, křesla postele, koberečky. Neptejte se mě proč, ale je to tak. Návštěvu veterináře neodkládejte v naději, že to třeba přejde. Čím déle problém trvá, tím hůře se pak řeší.

Najděte pečlivého veterináře, který se nespokojí s tím, že vám dá za úkol odebrat moč a pak v kočičím čurání omáčí příslušný papírek. Měl by to být někdo veterinář, který ví, jak kočce moč odebrat. Kočku lze „donutit“ manuálním zmáčknutím v ordinaci, aby „trochu pustila do misky“ anebo lze odebrat moč pod ultrazvukem přímo z močového měchýře. Dobře odebraný vzorek moči  je třeba prohnat analyzátorem, který prozradí, zda v moči není krev, bílkoviny nebo porušen PH. To všechno jsou příznaky bakteriálního zánětu, který veterinář poměrně snadno vyřeší podání antibiotik, případně léky na bolest pro první dny. Nejčastěji se používají depotní ATB s názvem Convenia a pokud jsou pro váš případ vhodná, je to nejkomfortnější volba.

Další, co je třeba zkontrolovat je případná přítomnost krystalů. To většinou souvisí s narušeným PH moči. Veterinář to může zjistit na sklíčku pod mikroskopem nebo ultrazvukovým vyšetřením. Viděla jsem to jednou, byly to malinké krystaly a vypadalo to, jako když sněží. Je asi jasné, že přítomnost krystalů v moči je věc při čůrání značně bolestivá a je zde i riziko, že větší krystaly mohou ucpat močovou trubici, což se děje spíše kocourům, neb ji mají užší. A to je už je velký a velmi bolestivý problém. Problémy s narušeným PH a krystaly se řeší podáváním speciální diety, která problém opravdu vyřeší. U zvířat se sklonem k těmto potížím je často řešení podávání diety opravdu dlouhodobě anebo i na celý život. Dieta na močové cesty není nechutná a s její konzumací kočky nemívají problém  Nabídka těchto diet je celkem pestrá a naštěstí nepatří mezi nejdražší.

Je dobré mít na paměti, že běžně prodávaná krmiva s podtitulem URINARY či podobným názvem např. pro zdravé močové cesty nejsou klinickou dietou a v těchto případech opravdu nepomohou.

Při potížích močových cest veterináři také občas předepisují URO-PET pastu. Nepoužívám ji ráda. Jednak její vydolování z tuby vyžaduje docela sílu, a pokud se současně snažíte držet kočku, abyste jí to rovnou nacpali do tlamky, tak to opravdu není snadný úkol. Navíc je třeba vpravit do kočky docela velké množství a pasta očividně není chutná. Cena kolem 400kč také není nic nad čím mávnete rukou v situaci, kdy se vám nedaří do kočky pastu vpravit. Klinická dieta odvede lepší práci a je to významně pohodlnější

Aby to nebylo tak jednoduché, kočky také někdy trpí na tzv . idiopatické záněty močových cest. Jsou to případy, kdy vyšetření moči žádný problém neukáže, ale kočka přesto vykazuje problémy jako při zánětu. Klinické studie ukazují, že kočky v těchto případech opravdu pociťují při čurání bolest. Je to potíž koček, které pociťují stres a tohle je způsob, jak svůj stres prožívají a také vlastně dají najevo. V některých klinických dietách na močové cesty jsou proto obsažené i komponenty, které kočkám mohou od prožívaného stresu ulevit. Možná to vypadá trochu nepravděpodobně   ale děje se to a správná dieta opravdu může pomoci.

U malých koťat se také může jednat o problém bolavého břicha, který může vyřešit důkladné zbavení parazitů. Pociťují nepohodlí a takto se to může „prozradit“.

Krok číslo 3 – „Je to v hlavě“

Kočky mohou prožívat dlouhodobý stres v situacích a kontextech, které by nás ani nenapadly. Mohou prožívat a řešit problémy, o nichž nemáme ani tušení. Většinou je to proto, že podmínky jejich života jim prostě nesedí. Nedělají to naschvál, ale nepřímo dávají najevo, že situace prostě není dobrá. Je to chvíle, kdy vám může opravdu pomoci kočičí „psycholog“, prostě odborník na chování koček. Cena konzultace není závratná, zejména ne ve srovnání s opakovaně očůraným bytem.  Důvodem může být třeba to, že se kočka bojí ostatních koček nebo třeba hlučných a z jejího pohledu nevypočitatelných dětí.

Tyto situace jsou často ještě komplikované tím, že kočky (cítí-li ohrožení) vyznačují čůráním své teritorium ve snaze odradit narušitele. Mohou jím být kočky na zahradě, se kterými se nemůže vypořádat, možná proto že z bezpečnostních důvodů nechodí ven. Nemůže je vyhnat, ale vidí je a cítí. Může to být pes ze sousedního bytu, kterého cítí z chodby. Může to být nový partner, který se jí „usadil“ ve vašem bytě a ona se cítí být zodpovědná za ochranu vašeho společného teritoria. Někdy to kočky také dělají po příchodu miminka, za jehož ochranu se cítí zodpovědné, protože vnímají, že je to bezmocné mládě.

V extrémních případech je možné, že ve vašem společném životě je něco, co nemůžete změnit a pro kočku je to „neskousnutelné“. Párkrát jsme to zažili a změna domova opravdu pomohla. Musí být ale smysluplná a rozhodně je to až poslední krok.