U zahrady paní Kristiny zastavilo pozdě večer auto, vzápětí se znovu rozjelo…a z příkopu se ozývalo zoufalé pištění. Když na místo paní Kristina přiběhla, nebylo tam nic, ale druhý den na zahradě našla 2 oranžová kočičí miminka. Nutno napsat vyděšená a divoká miminka. Podařilo se ji prťata nalákat do skleníku a tam je krmila, pokud nebylo možné je naočkovat (dohodli jsme se, že po naočkování koťata přijmeme).
Očkování stálo paní Kristinu i pana veterináře spoustu škrábanců a kousanců, ale podařilo se.
Chci moc poděkovat paní Kristině, která o syčáky s láskou a s nasazením svých rukou pečovala. Neříkala, že nemůže, ačkoli bych se vůbec nedivila, kdyby to řekla. Ona chtěla prťatům pomoc a proto všechny problémy překonala. Moc si toho vážíme.
Kryštof je stále vůči lidem trochu ostražitý, ale když se odváží stulit do lidských dlaní, rozvrní se jako motorek. Domů by rád šel se svým bráškou Kristiánem. Prošli spolu hodně dobrodružným živorním startem a rádi by spolu šli i po pohodlných životních cestách, které je, pevně věřím, čekají.
