Serafínu jsme našli v roce 2009 u soutoku Labe a Cidliny jako vyhublou, zuboženou malou kočičku s ošklivě hnisající prokousnutou tváří a krčkem. Polodivoké kočky ji doslova vykousaly ze svého středu a lidé se jí vyhýbali. Odnesli jsme ji k veterináři a potom kočička u nás měsíc bojovala o život a nakonec zvítězila.
Serafínka loni prožila velmi zvláštní jaro. Přivezli jsme domů 3 březí kočičky z chvaletického přístavu a Serafínka se proměnila ve zdravotní sestru a neúnavnou pečovatelku. Maminky i mrňousky kastrovaná Serafínka opečovávala 2 měsíce. Prakticky neopouštěla společné kotěcí hnízdo, neustále se pokoušela kojit, byla obětavější, vytrvalejší a laskavější než pravé maminky.
Teď je ze Serafínky zase tichá kočička, pospávající celé dny v teple domova. Občas se dřímající polštářák na chvíli promění v divokou lovkyni, 5 minut intenzivně bojuje s kouskem provázku a pak se zase na několik dní uloží do police, nereptá, když na ní přistane náš malý papoušek. Serafína je velmi milá a úplně nenáročná číča.