Načítání ....

JSME DOMÁCÍ ÚTOČIŠTĚ PRO ZTRACENÉ A NALEZENÉ KOČIČÍ POUTNICE A DOBRODRUHY

KOČKY LESNÍ (ČÁST 1.)

O kočkách z poděbradské Obory


Jeden z Poděbradských veterinářů mi vysvětlil, že je nesmysl shromažďovat kočky v útulcích. Že je třeba zamezit jejich rozmnožování a nechávat je v původních lokalitách. Na toto poučení jsem si vzpomněla, když jsem se seznámila s kočkami z poděbradské Obory. Lokalita se zdála bezpečná – fotbalové hřiště, restaurace, lesík, za plotem hřiště jakýsi sklípek, jako skrýš proti nepohodě. Kočky tu bývaly vždycky. Před 2 lety byly za podpory města a OS Toulavé Tlapky některé z nich vykastrovány a částečně odvezeny. Zbylá skupinka měla své pravidelné krmiče. Zařadila jsem se mezi ně, abych se v kočičí komunitě zorientovala a zajistila veterinární péči, kterou nikdo neřešil.
V květnu jsem vídala 6 koček. Nejvíc jsem se skamarádila s Velkou Lesankou. Ostatní byli velmi ostražití nebo úplně plaší. Kočičku s velkým břichem jsem chtěla vzít k nám, aby porodila v bezpečí, ale veterinář mi řekl, že koťata jsou už venku, tak jsme rychle mazali zpátky do lesa, aby koťata nebyla dlouho bez maminky. Ale Malá Lesanka si dala velký pozor, aby nám je neukázala. Koťata se bohužel neukázala vůbec. Bylo nalezeno jen jedno, mrtvé.
V červnu zmizel mladý kocourek a jedna z Malých Lesanek (2 úplně stejných drobných mourinek). Prý na ně někdo schválně pro své povyražení poštval psa…. Bezpečná původní lokalita?????
A bylo hůř. Když jsem přivezla zbývající Malou Lesanku k veterináři na kastraci, zjistil veterinář podivné útvary na plicích. Nemocnou kočičku jsem chtěla ubytovat u nás, ale Malá Lesanka byla bez svého lesa úplně zoufalá. Ležela, nejedla. Když jsem ji vrátila do Obory, okamžitě pookřála a radostně se rozběhla k připraveným miskám. Jezdila jsem za ní každý den, ale zdálo se, že se její zdravotní stav nezhoršuje. Spíš naopak. 

⇐ všechny články