Načítání ....

JSME DOMÁCÍ ÚTOČIŠTĚ PRO ZTRACENÉ A NALEZENÉ KOČIČÍ POUTNICE A DOBRODRUHY

JAK JE TO S TÍM KRMENÍM KOČEK? ČÍM KRMIT A ČÍM NEKRMIT?

Jak je to s tím krmením koček. Čím krmit a nekrmit.

Dobrý článek, převzato z webu http://www.ceska-kocka.cz

1) Kočka žijící v přírodě je výlučný masožravec. Podle toho vypadá její zažívací ústrojí – je jiné, než u psů a lidí (i psi bývali masožravci, ale v poslední době se svým stravováním přiblížili spíš všežravcům). Její hlavní potravou jsou drobní hlodavci, ptáci, ještěrky, atd. (Nikoliv ryby - kromě kočky rybářské - ryby se začaly kočkám krmit až za 2. světové války v Británii, protože nebylo jiné maso. Britové jsou známí kočkomilové, proto se iluze, že všechny kočky žerou ryby po světě velmi rozšířila.) Nicméně, kočka nejí jen svalovinu, pozře i vnitřnosti svých úlovků (kromě žluči), a tak si jídelníček obohacuje. 
 
2) Kočka uloví až 20 myší denně, na každou musí docela dlouho číhat. Pro kočky domácí tedy není přirozené žrát jen jednou nebo dvakrát za den - kočka doma si jde dát něco k jídlu 15-25x za den, protože ani v přírodě by neskolila jelena, kterého by pozřela naráz a celý den trávila. Sní pár drobků a odejde... pak zas trochu, atd. Kočky, které špatně jí jsou často kočkami, kterým prostě jen nevyhovuje stravovací režim. 
 
krmivo1
3) V prvním půl roce věku kočky se formuje "názor" na potravu. Kočky krmené v této době výlučně granulemi budou, s největší pravděpodobností, reagovat poměrně vlažně na naše podstrojování. Naopak kočky, které si zvyknou dostávat pestrou stravu budou mlsnější a budou strkat hlavu do každého talíře, který potkají. Je zajímavé, že mnoho rozmlsaných koček vniká do domů v sousedství a dojíždí tam po domácích kočkách, co zbylo od večeře v misce, vědci mají zato, že si tím zpestřují jídelníček (BBC, 2013). 
 
4) Kočka má jen 500 chuťových pohárků na jazyku, oproti člověku, který má 9000. Pro kočku je více, než chuť důležitá teplota a konzistence. Pokud vaše kočka málo jí, zkuste potravu ohřát. Obecně se doporučuje servírovat potravu o teplotě 38°C, což je teplota čerstvě zakousnuté myši.  
 
5) Stejně, jako my, i kočky nám změnou ve vztahu k jídlu naznačí, že se něco děje. Kočka, která nežere by měla šupito-presto na veterinu – už 2-3 dny bez jídla jsou pro kočku život ohrožující (ve vnitřních orgánech – např. na játrech, které jsou zvyklé na pravidelný přísun živin může dojít k nezvratným změnám). Kočka, která nežere má možná chlupinami zabetonovaný žaludek, možná má v krku zapíchnutou kost, možná jí selhaly ledviny, možná ji bolí zuby. Kočka může žrát i proto, že je nervózní... a nebo se taky kvůli stresu přejídá – stejný princip, jako když vás něco trápí a v noci mlátíte dveřma od ledničky. Pozor na opravdové neurotiky, kteří si rádi dají provázky, gumičky, těsnění do oken, vlněné svetry, apod. 
 
 
krmivo2
6) Lidská strava se pro kočky nehodí. „To jsou kecy, naše babi krmila kočky vždycky jenom zbytky od oběda.“ – tohle slyším docela často a ještě je k tomu takový ten skeptický výraz v obličeji a vzedmuté chřípí. Nebudu se handrkovat, jen připomenu pár detailů: průměrný věk vesnických koček žijících na podobné stravě je v současnosti mezi 5-8 roky; naše babičky pravděpodobně nepoužívaly glutamáty a jiné máty, které kočce pěkně osolí střevo; k tomu zbytku od oběda si kočka ještě přilovila pár myšáků, kteří jí dodali potřebné živiny; kočky defekovaly výhradně venku... a voňavý průjem nikdo neřešil. Tak tak. Pokud vaše kočka dostane občas kousek sýra nebo šunky, není to pro ni fatální, ale ani vhodné. Nicméně, vím, jaká je realita, takže pokud si to prostě nemůžete odepřít, zkuste repertoár omezit na bílý jogurt, vajíčka, kousek vařených kuřecích prsou a tuňáka nebo sardinky ve vlastní šťávě. Znovu podotýkám, že zdravé to není a hlavně bychom se měli krotit, co se týče množství –  představme si ty poměry... co kdyby vám někdo dal kýbl jogurtu nebo celou krůtu. Sýr (hlavně plesnivý), šunka, makrela, vepřové – to všechno jsou potraviny nevhodné, neb jsou slané a/nebo super tučné. Vyloženě jedovatá je čokoláda, hrozny, cibule a česnek. Zase platí – to, že to žere neznamená, že je to pro ni dobré, taky si u toho pátého plátku ovaru říkáte „to už bych nemusela“. 
 
7) Pokud se rozhodnete pro granule, kupujte jen uzavřené pytlíky. Nabídka „granule na váhu“ je značně pofidérní. „Koupím to Macíkovi, abych věděla, jestli mu to bude chutnat...“ – jak ale víme, že ten pytel opravdu obsahuje, co je na něm napsáno? Už jsem viděla i barevné rizoto, které jednobarevným granulím z daného pytle rozhodně neodpovídalo. Jak víme, kdy ty granule prošly? I pokud ty granule nebyly prošlé ve chvíli, kdy se pytel otevřel, jejich životnost spadla do minulého měsíce ve chvíli, kdy na ně dýchl zverimexový vzduch. Raději doporučuji koupit malé balení na zkoušku, a pak se rozhodnout. 
 
 
krmivo3
8) V současné době je na trhu OBLUDNÉ množství kočičího žrádla. Rozdělila bych ho na 4 kategorie: 
 
a) Žrádlo komerčně vyráběné – kvalitní. Obecně se dělí na krmiva prémiová a superprémiová. Obecně existuje široká škála kvality i přístupu, a proto dál dělím. U kvalitních žrádel existují dva hlavní směry: 
 
Masaři: Existuje celá řada výrobců, kteří prosazují, aby byla i komerčně vyráběná krmiva založena na mase. Mezi některé známé značky, které spadají do této kategorie patří např. Applaws, Acana, Orijen, Meowing Heads, GranataPet, Taste of the Wild, atd. Acana a Orijen mají spoustu příznivců, ale traduje se o nich na veterínách, že po nich některé kočky mají průjmy. Jedná se pravděpodobně o zámořské byliny, které se do těchto dvou kanadských krmiv přidávají... ne všechny Evropanky na to prostě mají žaludek. Kromě známých značek jsou na trhu i produkty menších výrobců, které však složením i chutí těm nejlepším směle konkurují - např. Hermann's BIO nebo Christopherus, které berou na milost i barfaři (viz níže).
 
Vědci: Na druhé straně masařů stojí ti, co vyznávají vědecký přístup ke kočičímu krmení. A tady máme proti sobě stojící dvě značky, které celý výzkum vedou, investují do něj spoustu peněz a setsakramentsky si dávají pozor, aby měli všechno pěkně v cajku tak, jak avizují. Jedná se o Hill’s a Royal Canin. Obě firmy produkují srovnatelně kvalitní krmení, i když každá z nich zastává trošku jiný přístup k poměrům jednotlivých složek. PurinaProPlan je také kvalitní a i ona produkuje klinické diety, nicméně, nemá vlastní laboratoř a kopíruje receptury. Na Purinu však pozor – Purina je obrovský producent a vyrábí velkou škálu krmiv rozdílné kvality, ne vše, co se prodává pod značkou Purina, je kvalitní. 
 
b) Žrádlo komerčně vyráběné, kvality netestované. Netestované neznamená nevalné, to pozor. Jde o žrádla, která jsou běžně na trhu, mají své zastánce i odpůrce, ale neexistuje důvěryhodná a objektivní studie, která by potvrdila nebo vyvrátila jejich kvalitu. Některá voní a chutnají víc, některá míň. Mezi taková krmiva řadím (já a jen já, pokud k tomu má kdokoliv cokoliv, prosím napište, budu moc ráda): Specific, Calibra, BritCare, Almo Nature, Animoda, PurinaOne, Sanabelle, Bozita, Annamaet,atd. Nově se na našem trhu objevilo první suché krmivo pro kočky, které je pečené, nikoliv extrudované (pečení při nízké teplotě nezničí tolik živin, které se pak musejí do klasických granulí ex post přidávat), jde o americkou značku Owen-Baked. Zajímavý koncept, ale chuťově zatím moc neoslnily a složení je průměrné. 
 
c) Žrádlo komerčně vyráběné – nekvalitní, ale velice dobře se prodávající díky bombastické reklamě. Do této kategorie spadá Whiskas, Friskies, Propesco, Felix, Sheba, dovolím si říct, že i profláknutá Eukanuba, atd. Bohužel to opravdu není žádná sláva. Žrádlo obsahuje hodně soli, a proto kočkám často chutná. Je to takový kočičí mekáč. Bohužel, vinou soli může toto žrádlo podporovat vznik močových kamenů a krystalů. Do této kategorie přihodím i velice oblíbené konzervičky Gourmet, který vypadají velice honosně, ale při pečlivém studiu složení moc neohromí. Také při otevření konzervy je to velké kde-nic-tu-nic + hodně vody. Kočkami a majiteli je však mimořádně oblíbený.
 
d) Žrádlo komerčně vyráběné – tak nekvalitní, že na něj ani nejsou reklamy. Jedná se především o neznačková krmiva prodávaná pod značkou supermarketu (např. Tesco, Spar, atd.). Hlavní problém spočívá v tom, že pro tato levná krmiva existuje jen minimální kontrola kvality jednotlivých šarží. Takže v testech vám zamávají před nosem prima výsledky a informacemi o obsahu masa a možná opravdu v té dané šarži maso bylo, ale neznamená to, že je to tak vždycky. Hlavní složkou těchto krmiv je živočišný odpad – od kopyt, přes zobáky a peří... tedy to, co kočka většinou ze své pohlcené oběti vyvrhne... kromě těch kopyt, samozřejmě. Sem bohužel řadím i široce oblíbené krmivo z DM drogerie.
 
e) BARF, neboli syrová strava. Jde o domácí způsob krmení koček syrovým masem, poživatelnými kostmi a vnitřnostmi. Jedná se většinou o 50% masa (např. kuřecí krky, hřbety, křídla) a 20 - 40% ovoce, zeleniny, vnitřností, vajec a mléčných výrobků. Někteří BARFaři vyznávají ještě striktnější model, kdy kočky krmí celými zvířaty (králíci, kuřata, atd.). Tahle metoda má své zastánce i oponenty. Na každém šprochu, pravdy trochu, ale pozor na to, abychom nezaměňovali „přirozené“ a „lepší“. No, posuďte sami: 
 
Zastánci: Zastánci tohoto jídelníčku argumentují přirozeným složením potravy, lepším zdravotním stavem zvířat a čistšími zuby. Hlavním protiargumentem je škodlivost tepelné úpravy, která potravu zbavuje důležitých amino-kyselin (kvalitní komerčně vyráběná krmiva jsou o tyto aminokyseliny obohacena poté, co potrava projde tepelnou úpravou), lepení granulí na zuby, což způsobuje množení bakterií a problém s trávením rostlinné složky potravy, která je obsažená v komerčně vyráběném žrádle. To všechno zní logicky, ale... 
 
Odpůrci: Syrová potrava, zejména kosti mohou proděravět jícen nebo střeva, mohou způsobit, že se zvíře udusí polknutím příliš velkého kusu. Navíc hrozí kontaminace syrového masa parazity a rychlé zkažení. Barfovací balíčky, které můžete zakoupit u některých prodejců v ČR vypadají po rozmražení tak nevábně, že je sporné, zda by ulovená potrava vypadala tak zoufale. Někteří argumentují i tím, že konzumace syrového masa zvyšuje sociální agresi. No, je to tak na hraně, co? Osobně si myslím, že když tygr v zoo dostane půlku kozy, je to pro něj blíž skutečné potravě. Ale jsme my, kočko-domácí chovatelé schopní namixovat svým drahoušům ten správný koktejl? Je komerčně dostupné maso skutečně bližší tomu, čím by se kočka živila v přírodě? Navíc nesmíme zapomínat, že kočka pozře i střeva a jejich obsah, a to je složka velice významná, kterou nejsme schopní doma namixovat. Krmit jen svalovinou je špatně i podle barfistů, ale jak to vyvážit? Jsou takoví odborníci, kteří to umění, ale jedná se o nutriční specialisty, kterých je asi 5 v Evropě. 
krmivo4
9) Pokud se rozhodneme krmit komerčně vyráběným krmením, máme jít do granulí nebo do konzerv? Zase je tu několik názorových proudů: 
a)  Granuláři – zastánci suché stravy podtrhují následující výhody suchého krmiva: kvalitní granule poskytují veškerou výživu, kterou kočka potřebuje, není nutné jí předkládat cokoliv jiného; nezkazí se to, když odjedeme na víkend pryč; můžeme to sypat do aktivních krmítek. 
 
b)  Konzerváři – zastánci vlhké kočičí stravy poukazují na následující výhody: konzervy, misky, kapsičky, atd. obsahují velký podíl vody, a proto jsou vhodné jako prevence před močovými kameny; do vlhké potravy se dá snáze ukrýt odčervovací tabletka. Pomocí studie firmy Hill's z roku 2013 bylo potvrzeno, že kočky, které mají v misce alespoň 1x denně vlhké krmení, jsou obecně lépe zavodněné než kočky, které žerou jen granule a mají k dispozici vodu na pití.
 
c)  Kombinátoři – suchý má furt v misce a občas dostane něco na přilepšenou – předpokládám, že kombinátorů je v našich krajích asi nejvíc. Zjevnou výhodu tohoto typu krmení je možnost krmení různých druhů diet v pozdějším věku, kdy nám kočka onemocní. Některé jsou jen ve vlhké formě, jiné v granulích, takže jak máme doma madam, co odmítá cokoliv, co není růžový kvádřík paštiky právě vyklopené z vaničky (věřte, že i tací jsou!), může nastat problém. U této kombinace však pozor na kvantitu. Servírujeme-li občas i konzervičku, měli bychom její výživovou hodnotu odečíst od denní dávky servírovaných granulí. Vzhledem k jinak fungujícímu metabolismu masožravců je velmi těžké docílit zhubnutí kočky, proto bychom měli předejít obezitě (velmi časté u domácích koček), raději, než se ji snažit řešit. Všechno, co kočka sní by se mělo zahrnout do plánované krmné denní dávky. Např. dostane-li půl kapsičky jako odměnu, dáme jí méně granulek do misky. Teď se všichni smějete, až se za břicho popadáte – kdo probůh počítá nějakou výživovou hodnotu?! No já vím... ale měli bychom. Tlustou kočku jde jen těžko odtučnit, to předesílám rovnou. A tlustá kočka, to je jako tlustý člověk – to už zavání cukrovkou, artrózou a kde čím vším. Jako všechno, i kombinování suché a vlhké stravy má své oponenty – pokud kombinujeme, musejí střeva bojovat s trávením velmi odlišných „materiálů“ a u některých koček mohou vznikat zažívací obtíže. 
 
10) Obecně platí, že je dobré najít jednu značku a u té zůstat. Časté střídání může přinést zažívací obtíže. Zkoušíme-li nové krmení, otestujeme nejprve pár granulek nebo jen trošku z kapsičky. Pokud chutná, zkusíme přimíchávat nové krmení do starého postupně, po dobu nejméně 5 dnů, kdy začínáme s poměrem 10% nového a 90% původního krmení a poměr postupně obracíme. Vyhneme se tak případným zažívacím obtížím u koček s citlivějším žaludkem. Zvířátko může reagovat zvracením nebo průjmem na změnu, nikoliv na konkrétní žrádlo. Názory na potřebu pestrosti kočičí stravy se různí, nicméně pravdou zůstává, že kočky žijící v divočině zpravidla preferují jeden typ kořisti/potravy a tedy chuti (Mary Roach: Gulp, 2013). Dokonce i kočky přídomní se dají ve většině případů rozdělit na myšilovky a ptákolovky. Takže pokud něco chutná (a tato strava je kvalitní), není nutné nutit kočku do změny.
⇐ všechny články